Vakoveverka létavá
Potrava
V přírodních podmínkách se vakoveverky živí převážně přezrálým ovocem, mízou ze stromů, nektarem z květů nebo květy samotnými, pupeny a kůrou, hmyzem, popř. jinými bezobratlými, vybírají taktéž hnízda drobného ptactva. Krmení v lidské péči by mělo obsahovat sladké hodně zralé tuzemské i exotické ovoce (jablka, hrušky, hroznové víno, kiwi, melouny, mango, cherrymoa, kaki, banány...), některé druhy zeleniny (dobře přijímají např. rajčata, dýně, okurky) a bílkovinnou složku, ideálně krmný hmyz (cvrčky, šváby, zofíky) který lze částěčně nahradit kočičími konzervami, vařenými kuřecími droby, vejci popř. holaty hlodavců. Taktéž mají rády dětské piškoty, různé mléčné výrobky, přijímají i krmení pro velké papoušky (zejména slunečnicová semena). Vhodné je občasné podávání naklíčeného zrní nebo lučtěnin, ale ne všechna zvířata je přijímají. Lze podávat i vařenou rýži nebo těstoviny smíchané např. s ovocným jogrtem nebo džemem, do kterého je vhodné 1x týdně namíchat vitaminový přípravek, osvědčil se Roboran H. Podávané druhy krmení je vhodné střídat, např. jeden den ovoce a hmyz, další den např. vařenou rýži nebo těstoviny s kočičí konzervou, mléčnými výrobky atd. Vakoveverky mají výrazné tendence k tučnění, proto je nutné krmit úměrně fyzické kondici zvířat. Misky na krmení je nutné denně dobře vymýt, protože vakoveverky jsou velmi nečistotné a do misek močí a kálejí. Čistá voda v napaječce by neměla chybět, zvířata ráda pijí také slazené čaje a ovocné šťávy.
Rozmnožování
Obvykle ne všechny samice ve skupině rodí mláďata, zřejmě se rozmnožování zůčastní pouze několik samic s dominantním postavením. Samice může mít mláďata až 3x ročně v počtu 2. někdy,ale jenom jedno. Březost trvá asi 16 týdnů, mláďata se rodí velmi nevyvynutá, ve stadiu embrya, stejně jako u ostatních vačnatců a jejich další vývoj probíhá ve vaku samice. Pokud je mláďat více, často již po měsíci je odkládá v hnízdě, kde se o ně starají i ostatní samice ve skupině. Touto dobou jsou mláďata pouze částečně osrstěná, s ještě uzavřenýma očima a sluchovody. Naproti tomu jedináčka samice může nosit ve vaku až 2,5 měsíce, kdy vak opustí vidící, slyšící a plně osrstěné mládě, které se však ještě nějakou dobu obvykle vozí na hřbetě matky. Laktace trvá asi 3,5-4 měsíce. Mláďata zůstávají ve skupině i po odstavu, zejména samičky skupinu obvykle neopouštějí. Samečkové v období pohlavní dospělosti skupinu opustí a hledají si vlastní. Zvířata pohlavně dospívají v 8 měsících až 1 roce. Dožívají se průměrně 10-12, ale i 15 let.
Vakoveverky lze chovat jak v páru, tak i v rodinné skupince s jedním samcem, několika samicemi a jejich mláďaty. Dominatní samec vůči svým synům nebývá agresivní a lze je ve skupině ponechat. Do jednou sestavného páru nebo skupiny již nelze přidat další zvíře bez ohledu na pohlaví, stávající zvířata by je napadla jako vetřelce a zabila.
Vakoveverky jsou aktivní zejména přez noc, kdy čile rejdí po ubikaci, přez den se vzbudí pouze je-li jim nabízen např. živý hmyz. Hmyz a ovoce berou ochotně z ruky, občas se ale netrefí a zuby mají ostré:o). Po různu se lze dočíst, že samičky jsou kousavější nežli samci, ale zde se jedná spíše o donekonečna opisovaný blud, jaké se po internetu s oblibou šíří. Mám osobní skušenosti s větším množstvím vakoveverek původem jak z odchovů, tak i z odchytu, a mohu říci, že obě pohlaví se povahou takřka neodlišují. Co se týká kousavosti, kousavé (agresivní) nejsou, ale dost často zkoumají ruku, jestli není k jídlu tím, že se do ní naplno zahryznou. To dělají obě pohlaví. Na násilné vzetí do ruky ale samozřejmě reagují kousanci a výstraným křikem. Pokud si sami vylezou na ruku, nechají se bez problému vyjmout z voliéry. Potom po člověku šplhají, ale rády seskakují a potom se obtížně chytají. Jako stromová zvířata mají ostré drápky a velmi pevný stisk paciček, takže o škrábance není nouze:o). Pokud zvířata necháváte proběhnout volně po místnosti, je nutné dohlédnout na to, aby si někde neublížila. Časté je např. uvíznutí drápků v textiliích a nezřídka se stává, že zvíře ve snaze se vyprostit si např. utrhne několik drápků. Z tohoto důvodu raději nenechte zvířata pobíhat po textiliích, jako jsou některé typy koberců, záclon, potahů atd. Nikdy vakoveverkám nezastřihujte drápky. Snížíte jim tak jejich možnost přirozeného šplhání a zvířatům to zbytečně bude působit stres.